Nyní se přeneseme do minulosti a seznámíme se s okolnostmi vzniku, historií a provozem jednoho, sice regionálního, ale přesto v určitých etapách vývoje radiotechniky významného středovlnného vysílače. Jedná se o rozhlasový vysílač Jihlava – Větrník. V dnešní době je již velká část středovlnných vysílačů ve světě bezobslužných, dříve velmi rozměrnou a náročnou techniku často i u AM vysílačů mnohdy nahradily moderní polovodičové a zminiaturizované vysílače. Přesto je ale velmi zajímavé popsat si, jak to bylo dříve a ilustrovat, jak se technika na takové vysílací stanici postupně vyvíjela.
V roce 1940 byl pod dohledem Němců dostavěn a uveden do provozu vysílač Dobrochov na kopci Předina u Prostějova, který tehdy s německým programem začal vysílat na frekvenci 882 kHz a kterému byl dán název Donau – sender. Tenkrát jihlavská vysílací stanice ještě neexistovala, její projekt vzniknul a výstavba začala až v roce 1942, dokončena byla v roce 1944. Po zkušebním provozu začala Jihlava vysílat rovněž německy a společně právě s Dobrochovem spadala pod společný okruh vysílačů s označením Donau.
S Dobrochovem měla Jihlava společné i to, že na ni, stejnětak na její dvojče – vysílač České Budějovice tehdy dodala vysílací techniku známá česká firma Radioslavia. V případě Jihlavy a Českých Budějovic se jednalo o typový vysílač Radioslavia RV5B, který byl osazen právě pouze na těchto dvou vysílačích. Původní stožár vysílače Dobrochov byl příhradový s kapacitním zakončením, oproti jihlavské anténě ale mnohem vyšší a mohutnější (135 metrů). Jeho provoz byl však násilně ukončen 30. 4. 1945, kdy ho ustupující německá armáda stejně jako vysílací zařízení v budově odpálila a zcela zdemolovala. Tohoto osudu byly vysílací stanice v Jihlavě a Českých Budějovicích naštěstí ušetřeny. Německá armáda tehdy poškodila i vysílač Brno Komárov, těsně po válce tehdy právě Jihlava musela za tyto dva vysílače zaskakovat a od května roku 1945 do prosince 1945 dočasně vysílala na vlně právě Komárova (Dobrochova) – 922 kHz, tedy cca 325,4 m. Až do alespoň provizorní opravy Komárova Jihlava byla jediným provozuschopným vysílačem na Moravě a vysílala program Brněnského rozhlasového studia. Vysílání z vysílače Prostějov – Dobrochov bylo definitivně obnoveno až v říjnu 1947, kdy byl do provozu uveden nový vysílač Britské firmy Standard Electric o výkonu 100 kW a nově postavená anténa tehdy neobvyklé, trubkové konstrukce o průměru 120 cm a výšce 170 m. Nově postavený vysílač pokrýval na kmitočtu 953 kHz signálem téměř celé území Moravy. V této konfiguraci se z Dobrochova vysílalo až do roku 1986. 20. 2. 1986 znovu zazněla detonace a trubkový stožár Dobrochov se zřítil k zemi. Při plánované rekonstrukci zde potom byla vystavená nová, příhradová anténa typu ARPO II. a na vysílací středisko byly dodány vysílače Tesla. Od prosince 1945 Větrník vysílal hlavně pro Jihlavsko a Vysočinu a téměř celou dobu svojí existence vysílač šířil program stanice Praha s regionálními vstupy. Od prosince 1945 to bylo na frekvenci 1348 kHz, vysílací kmitočet byl však v průběhu celé historie několikrát změněn podle mezinárodních koordinací a kmitočtových plánů.
Na začátku se sluší napsat něco o firmě, která jihlavskou anténu stavěla. Firma C.H. JUCHO Dortmund byla založena v roce 1877 Casparem Heinrichem Jucho (2. 3. 1843 – 1. 2. 1906) a po celá desetiletí byla jednou z největších ocelářských firem v Německu. Po smrti svého otce v roce 1906 se vedení firmy ujal jeho syn Henry Jucho, který byl rovněž velmi úspěšný. V roce 1911 jeho firma stavěla známý železniční most (nejdelší v Evropě) přes kanál Kiel v severním Německu – Nord Ostsee Kanal, dále např. železniční Rendsburský most (Hochbrücke Rendsburg). Henry Jucho se kvůli získávání zakázek a pro potřeby podnikání připojil k německé politice a podporoval tehdejší vládu. Možná i díky tomu stavěla za doby německé okupace anténu v Jihlavě a v Českých Budějovicích právě jeho firma. Z dílů, které na našem území zůstaly po válce byly potom sestaveny i stožáry vysílačů Plzeň – Přeštice a Karlovy Vary. Ocelářský kolos zkrachoval při ropné krizi v roce 1974.
Projekt vysílací stanice Jihlava vznikl v roce 1942. Její výstavba byla zahájena rovněž v roce 1942 na pozemku nad Jihlavou u Znojemské, dříve Vídeňské silnice. Vyvýšenina na kraji města, kde vysílač stojí je označována jako „Větrník“ a to zřejmě podle větrného mlýnu, který zde měl být v sedmdesátých letech 18. století. Podle jiné legendy v místě okolo dnešního vysílače byly v roce 1773 vyhloubeny důlní šachty kvůli těžbě stříbra. Výstavba vysílací stanice byla dokončena v roce 1944, vysílání bylo zahájeno 23. 10. 1944 výkonem 5 kW.
Vystavěna zde byla tzv. JUCHO anténa, jedná se o ocelovou příhradovou konstrukci čtvercového profilu. Byla vyrobena z ocelové kulatiny spojované narážením za horka do otvorů v ocelových koulích. Stožár byl smontován ze sedmi dílů po 5200 mm, jednoho dílu 3925 mm, jednoho spodního dílu 5150 mm a jednoho vrchního dílu 3875 mm. Stožár byl od země isolován patním isolátorem o průměru 135 mm, výšky 200 mm. Postaven byl na betonovém patním bloku, válcového tvaru průměru 1200 mm a délce 1700 mm. V patě stožáru bylo namontováno jiskřiště, aby byl umožněn přeskok při úderu blesku do antény. Na vrchním dílu stožáru byla připevněna kapacitní zátěž v podobě osmiúhelníkového rámu, průměr opsané kružnice osmiúhelníku byl 5000 mm. Na vrcholu stožáru potom bylo umístěno výstražné červené osvětlení pro leteckou dopravu. Stožár byl kotvený ve třech směrech po 120°, ve výšce 15,8 m 31,4 m a 45,725 m nad zemí. Každé kotevní lano potom bylo rozděleno vejčitými isolátory na úseky menší než lambda / 10. Kotevní lana byla upoutána přes napínací články na kotevních betonových blocích, vzdálených od paty antény cca 20 metrů.
Projekt a plány byly stejné pro stavbu antény v Jihlavě i Českých Budějovicích. Na výkresech je zakresleno rozmístění kotevních patek pro oba dva stožáry. U jednotlivých vysílacích stanic Jihlava a České Budějovice se lišilo pouze umístění stožáru vzhledem k budově a svažitost terénu. V Jihlavě je terén svažitý (je potřeba různá délka kotevních lan), v Budějovicích terén rovný. Vysílací budova byla v Budějovicích i v Jihlavě původně, před přestavbami a přístavbami také totožná.
Zemnící síť antény byla z FeZn pásoviny 20 x 2 mm zakopaná cca 30 – 50 cm pod povrchem. Skládala se z vnitřního kruhu o poloměru 1,25 m umístěného pod stožárem, na ten byly po šesti stupních navařeny konce paprsků dlouhé 50 m. Druhé konce paprsků byly navařeny k vnějšímu kruhu o poloměru 50 m. Po obvodu velkého kruhu bylo pravidelně rozmístěno ještě 6 plechových desek 1 x 2 m, které byly zakopány na výšku, přičemž spodní hrana desek by měla být cca 3 metry pod zemí – tyto desky byly pospojeny na vnější, velký kruh. Pod patním blokem byla 6 m hluboko zakopána další deska pospojena na vnitřní kruh. Od celé této soustavy pak vedl ještě zemnící pásek k anténnímu domku a po trase napaječe k budově.
Anténní napaječ byl třídrátový s impedancí 240 ohmů, tažený vzdušně od vysílací budovy na dřevěných sloupcích k anténnímu domku, ve vysílacím sále byl dvoudrátový napaječ na isolátorech tažen po stropě, potom vrchním dílem okna opustil vysílací budovu. Od tohoto místa pokračoval jako třídrátový isolovaně upevněný ke sloupkům až k anténě. Na vedení byly mezi jednotlivými podpěrnými sloupky upevněny izolační distanční rozpěrky, aby vodiče vlivem větru neměnily svojí vzdálenost a tím i impedanci. Délka vzdušného napaječe od budovy až k anténě byla 95 metrů.
Na pozemku vysílací stanice Jihlava byla vybudována ještě druhá, tentokrát drátová anténa 52,8 m dlouhá, zavěšená na dvou sloupcích a se svodem do vysílacího sálu. Umístěna byla na druhé straně budovy oproti vysílacímu stožáru.
Použit zde byl vysílač firmy Radioslavia, typ RV5B o výkonu nosné vlny 5 kW. Vysílač byl skříňové konstrukce rozdělený na dvě části, na modulátor a koncový stupeň. Jeho součástí byl dále manipulační stůl, odkud šlo dálkově pomocí tlačítek ovládat všechna zařízení vysílače. Postup zapínání byl vázán a blokován proti případné nesprávné manipulaci a průběh zapínání kontrolován signalizačními žárovkami, které též sloužily pro oznámení závady v provozu. Na ovládacím stole byly rovněž všechny kontrolní a měřící přístroje a zařízení pro automatické nažhavování všech elektronek. Nad vysílačem byl umístěn anténní přepínač, feeder a na zadní stěně pak umělá anténa. Napaječ procházel anténním přepínačem ke stropu vysílacího sálu, kde byl uchycen dvojicí isolátorů, dále procházel průchozími izolátory ve vrchní části středního okna ven na napaječové sloupy k anténě. Jednotlivé části vysílače byly propojeny kabely uloženými v kabelových podlažních kanálech. V zadní části vysílacího sálu byly umístěny zdroje pro napájení vysílače, vysokonapěťový usměrňovač, žhavicí usměrňovač, booster, ventilátor pro chlazení elektronek v modulátoru a nízkonapěťový rozvaděč. V sousední místnosti byl umístěn transformátor 22 kV / 380 – 220 V a rozvaděč VN. Propojení jednotlivých zdrojů je kabely, které jsou umístěny v kabelových kanálech. V suterénu budovy vysílače byl umístěn benzinový agregát 220V / 10 A pro nouzové napájení výstražného osvětlení stožáru a vnitřního osvětlení budovy. Vysílač tehdy neměl žádný náhradní zdroj napájení.
Dálkovým zemním kabelem ze zesilovací stanice na jihlavské poště na náměstí se přiváděla modulace rozhlasového programu do stojanu linkového zesilovače, po zesílení byl modulační signál veden do vysílače. Ve stojanu linkového zesilovače byl rovněž panel se svorkami pro dorozumívání (telefonní linky). Vedle linkového zesilovače byl umístěn budič, měřící souprava a kontrolní reproduktor. Výřez z plánku zobrazuje jihlavské náměstí (náměstí Adolfa Hitlera) a trasu kabelu z pošty Znojemskou (Vídeňskou) ulicí na jihlavský vysílač, povšimněte si i druhého kabelu, který vede Brněnskou ulicí směrem na Brno, ten byl používán pro spojení s brněnským rozhlasovým studiem.
Při osvobozování jihlavskou vysílací stanici naštěstí nepostihl stejný osud jako vysílače Dobrochov a Komárov. Vysílač tedy potom připadl Československé poštovní správě a od května 1945 začal vysílat česky. Vysílací kmitočet byl dočasně 922 kHz – jednalo se o frekvenci tehdy zdemolovaného vysílače Brno – Komárov. V prosinci 1945 byl jihlavský vysílač přeladěn na frekvenci 1348 kHz. Z tohoto období se jméno jihlavského vysílače dochovalo na stupnicích spousty rozhlasových přijímačů. Na obrázku níže je Jihlava vyznačena na stupnici přijímače Empo M 451 (vyráběného v roce 1946), dále ji v těchto místech můžeme nalézt na přijímačích např. Tesla T666, Tesla Romance, Tesla Kongres, Tesla Rytmus, Telegrafia Liberátor atd.
Úryvky ze Svobodného slova 22.5.1946: „V nejkritičtější chvíli loňských revolučních dnů oznámil německý vedoucí vysílače, že odchází na oběd. Už se ale více nevrátil. Český personál zde zůstal po celou dobu bojů a za vedení asistenta Hobzy vysílač zachránili pro Československou poštovní správu.“ „Západomoravské elektrárny velmi pohotově obnovily dodávku elektrického proudu a už dne 21. května 1945, svobodný československý vysílač Jihlava (tehdy krátce nejsilnější na celé Moravě) zahájil vysílání.“ „Umožňuje tak všem posluchačům v Jihlavě i na celé Českomoravské vysočině nerušený poslech brněnských rozhlasových pořadů. Včera tomu tedy byl rok, kdy v Jihlavě, která měla zůstat navždy německá, byl převzat do služeb nového státu místní vysílač. I on se stal symbolem vítězství československé myšlenky nad germánskou zpupností. Jihlavský kraj je opět český, je opět náš. České slovo a česká hudba zaznívají z vysílače, který měl dovršit germanizaci tohoto krásného horáckého kraje.“
Na kmitočtu vysílal 1348 kHz až do 15. března 1950. V tento den vstoupilo v platnost nové uspořádání vlnových délek vysílacích stanic které bylo dohodnuto v Kodani v roce 1948. Jihlavskému vysílači tak byla v Kodani přidělena frekvence 1520 kHz. Tento kmitočet je zachycen např. na stupnicích přijímačů Tesla Hymnus anebo stavebnicového přijímače Sonoretta.
V časopisu Radioamatér tehdy vyšel zajímavý článek: „Skupině čs. rozhlasových stanic Mělníku, Plzni, Budějovicím a Ostravě, které podle nového uspořádání mají společný program na témž synchronovaném nosném kmitočtu, bylo dáno označení „Československý okruh M“. Význam tohoto „M“ znamenal modrý. A proč modrý? Protože k rozvodu modulace ke čtyřem vysílačům okruhu bude používáno modře vyznačeného páru vodičů v rozhlasovém kabelu. Tak bude bez psychologických potíží vyznačena skupina stanic a technikové aspoň nebudou mít nesnází při zapojování. Příští okruh bude označen písmenem R, které znamená rudý, což je druhá barva v rozhlasovém čtyřdrátu telefonních kabelů.“
Jihlava vysílající na 1520 kHz tedy byla zařazena do Červeného (rudého) okruhu, který byl na stupnicích přijímačů označen jako „R“. Zároveň byla přepojena tak, že k přívodu modulačního signálu k ní byl používán červeně vyznačený pár vodičů v původním dálkovém kabelu. Viz obrázek níže. Na dalším obrázku je stupnice rozhlasového přijímače Symfonic, Jihlava je zde vyznačena už jako „Okruh R“. Kousek vedle je vidět i zmiňovaný modrý okruh M.
Nové rozdělení československých rozhlasových vysílačů na Modrý a Rudý okruh nemělo dlouhého trvání, brzy byly začleněny pod jeden rozhlasový okruh – Národní okruh Praha. Jihlavský vysílač tedy potom i nadále vysílal program stanice Praha + program regionálních vstupů z Brna. Vysílací frekvence byla změněna na 1484 kHz. Tato frekvence byla dle kodaňského kmitočtového plánu mezinárodně koordinována pro malé regionální a krajské málovýkonné vysílače v celé Evropě. Na stupnicích přijímačů byl značen jak O.C. 202, nebo ČSR 202. Na této frekvenci se jihlavský rozhlasový vysílač nyní již ustálil na dobu více než dvacet let.
O jihlavském rozhlasovém vysílači dodnes koluje spousta legend ohledně rušení zahraničního vysílání. Ono možná je to i tím, že objekt byl hlídán armádou a byl v přísném režimu utajení. Začátkem padesátých let byla na pozemku vysílací stanice postavena vojenská ubikace, jednalo se o dřevěnou, montovanou stavbu z heraklitových a překližkových desek, umístěnou v zadním rohu pozemku. Mezi vojenským barákem a rozhlasovou vysílací anténou byla dále vystavěna dřevěná strážní věž. Ostatně zrovna to, že celý objekt byl pod velmi přísným utajením vlastně vytváří tu legendu a kouzlo celého místa. Jak to s tím rušením vlastně bylo? Jediná rušící činnost, která z jihlavského středovlnného vysílače probíhala, byla dle dochovaných dokumentů v letech 1952 až 1954 a to ještě pouze v noci. Bylo to prováděno tak, že přes den se vysílal normální program rozhlasu na frekvenci 1484 kHz a v noci byl vysílač v půlhodinových intervalech přelaďován na frekvence Hlasu Ameriky a Jugoslávie (Novi Sad) – 1196 kHz a 1268 kHz. V 8:00 ráno se pak vždy znovu vyjelo do éteru s rozhlasovým programem na 1484 kHz. Takovéto „rušení“ bylo ovšem velmi nepraktické, náročné na techniku i zaměstnance, navíc se tím přerušoval rozhlasový provoz. Mezitím byl v roce 1954 dokončen nový rozhlasový vysílač Moravské Budějovice – Domamil a na středních vlnách se začalo rušit z něj. Z Domamilu se mohlo rušit celodenně, více stanic, vysílač byl blíže k hranicím s Rakouskem a měl větší pokrytí než Jihlava. Zároveň bylo přímo v Jihlavě vybudováno několik menších krátkovlnných rušiček. Jihlavský vysílač v těchto letech neměl zálohu napájení. V roce 1954 se tedy toto „noční rušení“ zrušilo a jihlavský vysílač začal nadále vysílat rozhlasový program stanice Praha + regionální vstupy z Brna celodenně. Z vysílače Moravské Budějovice – Domamil se rušilo až do roku 1964, po tomto roce začal řádný rozhlasový program vysílat celodenně i z něj.
Z dokumentu je jasně patrné, že v budiči Tesla SB4, který zde byl tehdy používán byl osazen krystal na frekvenci 1484 kHz pro rozhlasový provoz a LC oscilátor (1195 kHz a 1268 kHz), pro noční rušení.
V roce 1958 došlo k velmi zajímavým experimentům shodou okolností rovněž na kmitočtu 1195 kHz. Stožár dostal ve své dolní části provizorní rukáv z hliníkových vodičů a kolektiv inženýrů okolo pozdějšího autora antény ARPO Ing. M. Haušky zde prováděl pokusy a měření s vytvořením protiúnikové antény na principu antény s regulovatelným proudovým obložením tzv. ARPO. Jednalo se o vývojové práce pro vytvoření anténního systému pro dlouhovlnný vysílač Topolná a následně i pro vysílače Liblice, Mělník a Dobrochov. Jedná se vlastně o rukávový dipol, kdy dolní rameno dipólu je přes impedanci připojeno na zem a její změnou se nastavuje proudové obložení v celé anténě.
Další významnější událost přišla v dubnu 1966 kdy byl uveden do provozu linkový systém mezi vysílací stanicí Jihlava a vysílačem Moravské Budějovice – Domamil. Pomocí tohoto linkového přenosového systému byla z Jihlavy na vysílač Domamil dodávána modulace rozhlasového programu Prahy. Domamilský vysílač mezitím přestal rušit a začal také vysílat řádný rozhlasový program Praha na kmitočtu 1594 kHz. Tento linkový systém mezi Jihlavou a Domamilem fungoval až do roku 1972, v tomto roce byl Domamil napojen přímo na Brno novou modulační trasou.
Neopomenutelnou událostí je samozřejmě srpen 1968, kdy byl vysílač po více než dvaceti letech znovu obsazen ruskou armádou. Atmosféru té doby nejlépe vystihuje věta ze článku o zničení tiskárny Jiskra v Jihlavě z tehdejších novin: „Jakoby nevěděli, že z Jiskry plamen vzejde. Orgány okupačních vojsk se domnívají, že drastickými zásahy mohou umlčet pravdu. Neumlčeli vysílání Čs. rozhlasu v Jihlavě, neumlčí ani náš legální tisk.“ Podle informací pamětníků to probíhalo tak, že po obsazení vysílače Rusové nutili tamní zaměstnance, aby vypnuli vysílání, oni ho prý vypnuli, ale když to šlo, vždy ho opět nenápadně zapnuli, na což samozřejmě Rusové brzy přišli a zakročili. Ve vyhrocených chvílích se dokonce i prý střílelo.
První větší rekonstrukce v historii jihlavského vysílače přišel v roce 1969. Tehdy byl po dvaceti-sedmi letech provozu zlikvidován (údajně sovětskou armádou poškozený) vysílač Radioslavia RV5B a byl nahrazen novým prototypovým vysílačem Tesla SRV 7k z Tesly Hloubětín. Rekonstrukce byla naprojektována tak, aby byla co nejlevnější. Vnější napaječ, indukční regulátor napětí, NN rozvaděč, transformovna VN, linkový zesilovač, měřící souprava, budič, vše zůstalo původní. Vysílací stanice nadále po rekonstrukci vysílala celodenně program Prahy a regionálních vstupů z Brna na 1484 kHz. Vysílací výkon byl výměnou technologie zvýšen z původních 5 kW na 7 kW.
Ukázalo se, že provoz pouze na jeden prototypový vysílač Tesla SRV 7k není zase tak spolehlivý, jak se původně myslelo, navíc byl požadavek na zvýšení vysílacího výkonu na dvojnásobek, tedy na 14 kW, aby byl jihlavský vysílač dobře slyšet na mezinárodně sdíleném kmitočtu 1484 kHz. Protože se postupně přišlo na to, že pro napájení dvojice nových vysílačů zřejmě nebude stačit stávající transformátor 65 kVA z roku 1942, že stávající VN přípojka je poruchová, že bude potřeba přistavět nové místnosti vzduchotechniky, nové VN rozvodny a dvou trafokobek a že místo vzdušného napaječe k anténě bude lepší koaxiální kabel v zemi, tak se tehdy soudruzi rozhodli neopakovat minulou rekonstrukci „horkou jehlou“, ale vzali to doslova „z gruntu“. Bohužel, jak v této době bylo zvykem, tak od studie a projektu k vlastní realizaci uběhlo mnoho let, proto byl projet rekonstrukce průběžně měněn a doplňován. Ale zatím nepředbíhejme.
V roce 1971 byl instalován nový typový anténní domek SRV 30, byla zrušena měřící souprava MZ 3 a z vysílače Mělník dovezena souprava MZ 4. Dále byla dokončena strojovna dieselagregátu. Od prosince 1971 byl dieselagregát připraven pro ruční startování. V roce 1972 byl nově vybudovaný dieselagregát předán do provozu a k užívání. Ve stejném roce bylo zrušeno linkové zařízení pro dopravu modulace na vysílač Domamil. V roce 1973 byla zlikvidována měřící souprava MZ 4 a na jihlavskou stanici dodána nová měřící souprava MZ 6. Vysílač stále vysílal na frekvenci 1484 kHz výkonem 7 kW celodenně program Praha + regionální vstupy z Brna. První studie, investiční záměry, plány a projekty rekonstrukce začaly vznikat už okolo roku 1974, vlastní realizace začala ale až o tři roky později v květnu 1977 (to mělo být podle prvních plánů už rok hotovo!). V květnu 1977 byl demontován prototypový vysílač Tesla SRV 7k a byl převezen do Českých Budějovic, kde stejně jako v Jihlavě nahradil tamní dosluhující Radioslavii RV5B, tak jako v Jihlavě i v Budějovicích vysílal do antény JUCHO, navíc to byly krátké německé relace (tzv. Interprogram). Provizorní provoz v Jihlavě zajišťoval mobilní vysílač po kterém nezůstaly žádné dokumenty ani plány.
V letech 1977 až 1978 byla Městským (později Okresním) stavebním podnikem – OSP Jihlava provedena přístavba nových místností vzduchotechniky, VN rozvodny a dvou trafokobek. Dále byl vyměněn stávající přívodní VN kabel za nový, později v roce 1986 na stanici byla zatažena druhá nezávislá VN přípojka. Na vysílací stanici byla osazena nová dvojice moderních skříňových vysílačů Tesla SRV 7.1, se sdružovačem SDI 7.1 a budičovými stojany SRB 212. V rámci rekonstrukce vysílacího střediska zaměstnanci vysílače svépomocí demontovali vzdušný napaječ mezi budovou a anténou, který byl potom nahrazen koaxiálním kabelem položeným v betonovém zemním kabelovém kanálu. Dne 2. 4. 1978 byla nová dvojice vysílačů Tesla SRV 7.1 uvedena do provozu. Vysílače pracovaly sdruženě s výkonem 14 kW (7 kW + 7 kW) s programem Praha + JM kraj. Provizorní mobilní vysílač byl vrácen.
Krátce po rekonstrukci na dvojici vysílačů Tesla SRV 7.1 dne 23. 11. 1978 vstoupily v platnost změny a závěry mezinárodní kmitočtové konference v Ženevě. Jihlavský středovlnný vysílač tedy od 23. 11. 1978 v ranních a nočních hodinách vysílal program stanice Praha na frekvenci 1593 kHz výkonem 7 kW. A v denní době program stanice Praha a krajského vysílání z Brna na kmitočtu 1332 kHz výkonem 14 kW. Od 23. 5. 1979 byl program stanice Praha a krajského vysílání odbavován pouze na frekvenci 1332 kHz výkonem 14 kW celodenně. V roce 1985 byl na stanici dodán limiter-kompresor LK12.
Ve výluce od 14. 6 do 18. 6. 1993 byly vysílače Tesla SRV 7.1 přeladěny z 1332 kHz na 981 kHz a program byl změněn na ČRo2 Praha, od tohoto data se už nevysílaly regionální vstupy z Brna. Od 1. 1. 1994 byl snížen výkon vysílání programu ČRo2 Praha ze 14 kW na 7 kW – pro vysílání byl použit pouze jeden vysílač SRV 7.1. Dne 1.2.1996 zahájil druhý vysílač Tesla SRV 7.1 vysílání programu ČRo 6 / Rádio Svobodná Evropa na kmitočtu 1233 kHz do společné antény s vysílačem SRV 7.1 programu Praha. Zároveň byl pracovníky Českých radiokomunikací OJM (oblast Jižní Morava) sestaven anténní slučovač pro sloučení signálů z jednotlivých vysílačů do společné antény. Slučovač byl sestaven ze dvou anténních domků pro kmitočty 981 a 1233 kHz. Každý domek obsahoval filtr a odlaďovač pro druhý kmitočet. Vysílač SRV 7.1 pro ČRo6 byl vybaven zpožďovačem kvůli zachování kvality celé synchronní sítě 1233 kHz. Dne 20. 2. 1997 byla měřící souprava MZ 6 nahrazena novou soupravou MZ 21. Později byl na stanici dodán nový digitální satelitní přijímač pro příjem modulace. V roce 2002 byly vysílače Tesla nahrazeny bezobslužnými vysílači Telefunken TRAM 10. V roce 2004 potom došlo k ukončení rozhlasového vysílání. Objekt byl následně vyklizen a prodán. Zde bych chtěl poděkovat p. Marku Kaczmarovi jehož firma objekt bývalého vysílače Jihlava vlastnila a který mi daroval veškerou dochovanou technickou dokumentaci k vysílači a několik hmotných suvenýrů.
Napadlo vás někdy, jak vypadá lampička, která v té výšce tam nahoře na vysílači v noci, v zimě, v horku, v dešti i bouřce svítí? Na fotografii výše je neonová výbojka výstražného leteckého osvětlení, která před několika lety opravdu svítila na vrcholku jihlavské Jucho antény.
Nakonec ještě zmíním dnešní odbornou literaturou poněkud opomíjený postup výpočtu kapacity stožáru (kapacitního klobouku) vůči zemi. Tento výpočet byl součástí Radioelektrického výpočtu anténního systému Jucho – Jihlava“ – autor Ing. Lísal – Spojprojekt Praha.
Pro výpočet kapacity kapacitního nástavce byl použit Ollendorfův vzorec. Tento postup není běžně uváděn v dostupné literatuře nebo skriptech, přitom se i dnes může hodit nejenom radioamatérům ale i konstruktérům antény rozhlasových vysílačů a NDB majáků.
