SV vysílač Jihlava

Články:
Úvodní článek o SV vysílači Jihlava 
Fotogalerie vysílače Jihlava 
Článek o dvojčeti Jihlavského vysílače - Českých Budějovicích 
Výpočet kapacity kapacitního nástavce stožáru 
O večerním a nočním rušení zahraničního vysílání v letech 1952 - 1954 z Jihlavy 

60 let rozhlasového vysílání z vysílací stanice Jihlava - Větrník

Fotografie níže vyobrazuje pohled na jihlavskou JUCHO anténu. Stožár je sestaven ze sedmi dílů po 5200 mm, jednoho dílu 3925 mm, jednoho spodního dílu 5150 mm a jednoho vrchního dílu 3875 mm. Na vrcholu stožáru je upevněn osmiúhelníkový kapacitní nástavec, průměr opsané kružnice osmiúhelníku je 5000 mm, od země je stožár izolován patním izolátorem. (viz podrobný popis konstrukce antény níže). Kotevní lana jsou izolátory rozdělena na úseky menší než lambda / 10.
 Další fotografie ukazuje celkový pohled na areál jihlavské vysílací stanice. 
Následující fotografie ukazuje anténní domky, ten nepřipojený je starší typ, používaný v sedmdesátých letech. Druhý, který je připojený k anténě je novější, ten potom byl 1.2.1996 pracovníky Okresní správy radiokomunikací Brno upraven pro dvě frekvence 981 kHz a 1233 kHz. Původní anténní domek ze čyřicátých let se nedochoval, zbylo po něm pouze jeho schéma zapojení a kratičký technický popis. Poslední fotka ukazuje celkový pohled na areál vysílací stanice.
Fotografie byly pořízeny v době kdy vysílač ještě vysílal, fotil je p. Jan Novák http://ok0ev.sweb.cz a http://stredni.vlny.sweb.cz.

 

Reichsender Donau:

V roce 1940 byl Němci dostavěn a uveden do provozu vysílač Dobrochov na kopci Předina u Prostějova, který tehdy s německým programem začal vysílat na frekvenci 882 kHz, výkonem 200 kW a kterému byl dán název Donau - sender. Tenkrát jihlavská vysílací stanice ještě neexistovala. Její projekt vzniknul a výstavba začala až v roce 1942, dokončena byla v roce 1943, po zkušebním provozu začala vysílat rovněž německy a společně právě s Dobrochovem spadala pod jeden okruh vysílačů Donau. Na Dobrochov, Jihlavu i na "dvojče Jihlavy" - České Budějovice tehdy dodala vysílací techniku známá česká firma Radioslavia. V případě Jihlavy a Budějovic se jednalo o stejný typový vysílač Radioslavia RV5B, který dle mých informací byl právě pouze v Jihlavě a Českých Budějovicích. Původní stožár vysílače Dobrochov byl příhradový s kapacitním zakončením, oproti jihlavské anténě ale mnohem vyšší a mohutnější (135 metrů). Jeho provoz byl však násilně ukončen 30.4.1945, kdy ho ustupující německá armáda stejně jako vysílací zařízení v budově odpálila a zcela zdemolovala. Tohoto osudu byly vysílací stanice v Jihlavě a Českých Budějovicích naštěstí ušetřeny. Německá armáda tehdy poškodila i vysílač Brno Komárov, těsně po válce tehdy právě Jihlava musela za tyto dva vysílače dokonce i "zaskakovat" a od května roku 1945 do prosince 1945 dočasně vysílala na vlně právě Komárova - 922 kHz, tedy cca 325,4 m. Dokud nebyl v prosinci 1945 alespoň provizorně opraven Komárov, tak Jihlava byla jediným provozuschopným vysílačem na Moravě, vysílala program Brněnského rozhlasového studia. Vysílání z vysílače Prostějov - Dobrochov bylo definitivně obnoveno až v říjnu 1947, kdy byl do provozu uveden nový vysílač Britské firmy Standard Electric o výkonu 100 kW a nově postavená anténa tehdy neobvyklé, trubkové konstrukce o průměru 120 cm a výšce 170 m. Nově postavený vysílač pokrýval signálem téměř celé území Moravy. V této konfiguraci se z Dobrochova vysílalo až do roku 1986. 20.2.1986 znovu zazněla detonace a trubkový stožár Dobrochov se zřítil k zemi. Při plánované rekonstrukci zde potom byla vystavená nová, příhradová anténa typu ARPO a na vysílací středisko byly dodány vysílače Tesla. V tomto složení se z Dobrochova vysílá na frekvenci 954 kHz dodnes. Od prosince 1945 Větrník vysílal hlavně pro Jihlavsko a Vysočinu, téměř celou dobu svojí existence vysílač šířil program stanice Praha s regionálním vysíláním z Brna. Od prosince 1945 to bylo na kmitočtu 1348 kHz, ten byl však v průběhu celé její historie několikrát změněn podle mezinárodních koordinací a kmitočtových plánů.

Něco málo o firmě C.H. JUCHO Dortmund:

Na začátku se sluší napsat něco o firmě, která jihlavskou anténu stavěla. Firma C.H. JUCHO Dortmund byla založena v roce 1877 Casparem Heinrichem Jucho (2. 3. 1843 - 1. 2. 1906) a po celá desetiletí byla jednou z největších ocelářských firem v Německu. Po smrti svého otce v roce 1906 se vedení firmy ujal jeho syn Henry Jucho, který byl rovněž velmi úspěšný. V roce 1911 jeho firma stavěla známý železniční most (nejdelší v Evropě) přes kanál Kiel v severním Německu - Nordn Ostsee Kanal, dále např. železniční Rendsburský most (Hochbrücke Rendsburg). Henry Jucho se kvůli získávání zakázek a pro potřeby podnikání připojil k německé politice a podporoval tehdejší vládu. Možná i díky tomu stavěla za doby německé okupace anténu v Jihlavě a v Českých Budějovicích právě jeho firma. Ocelářský kolos bohužel zkrachoval při ropné krizi v roce 1974.

Rok 1942 až květen 1945:

Projekt vysílací stanice Jihlava vzniknul v roce 1942. Její výstavba byla zahájena rovněž v roce 1942 na pozemku nad Jihlavou u Znojemské, dříve Vídeňské silnice. Vyvýšenina na kraji města, kde vysílač stojí je označována jako "Větrník" a to zřejmě podle větrného mlýnu, který zde měl být v sedmdesátých letech 18. století. Jak dlouho se tam mlela mouka není známo. Podle jiné legendy v místě okolo dnešního vysílače byly v roce 1773 vyhloubeny důlní šachty kvůli těžbě stříbra. Výstavba vysílací stanice byla dokončena v roce 1943, koncem roku 1943 byl po zkušebním provozu zahájen trvalý rozhlasový provoz, údajně na kmitočtu 1520 kHz, vysílal se německý pořad určený pro vysílače Donau. Vysílací výkon byl  5 kW, jednalo se o místní vysílač pro německou Jihlavu a Vysočinu.


Vystavěna zde byla tzv. JUCHO anténa, jedná se o ocelovou příhradovou konstrukci čtvercového profilu. Je vyrobena z ocelové kulatiny spojované narážením za horka do otvorů v ocelových koulích. Stožár je smontován ze sedmi dílů po 5200 mm, jednoho dílu 3925 mm, jednoho spodního dílu 5150 mm a jednoho vrchního dílu 3875 mm. Stožár je od země isolován patním isolátorem o průměru 135 mm, výšky 200 mm. Stojí na betonovém patním bloku, který je válcového tvaru průměru 1200 mm, dlouhý 1700 mm. V patě stožáru je jistřiště, aby byl umožněn přeskok, udeří-li blesk do antény. Na vrchním dílu stožáru je připevněna kapacitní zátěž v podobě osmiúhelníkového rámu, průměr opsané kružnice osmiúhelníku je 5000 mm. Na vrcholu stožáru je umístěno výstražné červené osvětlení pro leteckou dopravu. Stožár je kotven ve třech směrech po 120°, ve výšce 15,8m 31,4m a 45,725 m nad zemí. Každé kotevní lano je rozděleno deseti vejčitými isolátory na úseky menší než lambda / 10. Kotevní lana jsou šestipramenná, upoutána přes napínací články na kotevních betonových blocích, vzdálených od paty antény cca 20 metrů.
Na prvním obrázku jsou znázorněny kotevní patky a jejich rozmístění, na výkresu je zakresleno rozmístění patek, jak pro anténu Jucho v Jihlavě, tak i v Českých Budějovicích, z toho je jasně patrné že stožáry v byly stavěny podle stejných plánků, jihlavský stožár byl ale postaven o jeden rok dříve, než ten budějovický.
Na obrázcích výše si můžete prohlédnout malou ukázku z německého projektu antény vysílačů v Jihlavě a Českých Budějovicích.

Zemnící síť je z FeZn pásoviny 20x2 mm zakopaná cca 30 - 50cm pod povrchem. Skládá se z vnitřního kruhu o poloměru 1,25m, který je pod stožárem na ten jsou po 6ti stupních navařeny konce paprsků, ty jsou dlouhé 50m. Druhé konce paprsků jsou navařeny k vnějšímu kruhu, který má poloměr 50m. Po obvodu velkého kruhu je pravidelně rozmístěno ještě 6 plechových desek 1x2m, které jsou zakopané na výšku, přičemž spodní hrana desek by měla být cca 3 metry pod zemí - tyto desky jsou pospojeny na vnější, velký kruh. Pod patním blokem je 6m hluboko zakopána další deska a ta je pospojena na vnitřní kruh. Od celé této soustavy pak měl vést ještě pásek k ant. domku a po trase napáječe k budově.
Anténní napáječ byl třídrátový s impedancí 300 ohmů, tažený vzdušně od vysílací budovy k anténnímu domku, ve vysílacím sále byl dvoudrátový napaječ na isolátorech tažen po stropě, potom vrchním dílem okna opustil vysílací budovu. Od tohoto místa pokračoval jako třídrátový isolovaně upevněný ke sloupkům až k anténě. Na vedení byly mezi jednotlivými podpěrnými sloupky upevněny izolační distanční rozpěrky, aby vodiče vlivem větru neměnily svojí vzdálenost a tím i impedanci. Délka vzdušného napáječe od budovy až k anténě byla 95 metrů.
Vysílač Radioslavia RV5b: Použit zde byl vysílač firmy Radioslavia, typ RV5b o výkonu 5kW. Vysílač byl skříňové konstrukce rozdělený na dvě části, na modulátor a koncový stupeň. Jeho součástí byl dále manipulační stůl, odkud šlo dálkově pomocí tlačítek ovládat všechna zařízení vysílače. Postup zapínání byl vázán a blokován proti případné nesprávné manipulaci a průběh zapínání kontrolován signalizačními žárovkami, které též sloužily pro oznámení závady v provozu. Na ovládacím stole byly rovněž všechny kontrolní a měřící přístroje a zařízení pro automatické nažhavování všech elektronek. Nad vysílačem byl umístěn anténní přepínač, feeder a na zadní stěně pak umělá anténa. Napáječ procházel anténním přepínačem ke stropu vysílacího sálu, kde byl uchycen dvojicí isolátorů, dále procházel průchozími izolátory ve vrchní části středního okna ven na napáječové sloupy k anténě. Jednotlivé části vysílače byly propojeny kabely uloženými v kabelových podlažních kanálech.
Na obrázku je vidět mnohožilový, asfaltový, stíněný, signálový kabel, kterým byly propojeny jednotlivé části vysílače Radioslavia, kabel byl uložen v podlahových zemních kanálech. Na druhém obrázku je vidět malý výřez ze schéma zapojení vysílače Radioslavia RV5B.
Dálkovým zemním kabelem ze zesilovací stanice na jihlavské poště na náměstí se přiváděla modulace rozhlasového programu do stojanu linkového zesilovače, po zesílení byl modulační signál veden do vysílače. Ve stojanu linkového zesilovače byl rovněž panel se svorkami pro dorozumívání (telefonní linky). Vedle linkového zesilovače byl umístěn budič, měřící souprava a kontrolní reproduktor.
Výřez z plánku zobrazuje jihlavské náměstí (náměstí Adolfa Hitlera) a trasu kabelu z pošty Znojemskou (Vídeňskou) ulicí na jihlavský vysílač, povšimněte si i druhého kabelu, který vede Brněnskou ulicí směrem na Brno, ten byl používán pro spojení s brněnským rozhlasovým studiem.
Na fotografiích je vidět spojkování dálkového kabelu, každý spoj drátů pro telefonní linky je obalen papírem, jednotlivé čtyřky jsou vyvázány nití. Vodiče pro rozhlasovou modulaci jsou v prostřed kabelu, po párech stíněné a jejich spojky obaleny plátýnkem. Kvůli zachování historické originality jsem plátýnko zatím nerozmotával a ani ho rozmotávat nechci, jakým způsobem je provedeno naspojkování rozhlasové čtyřky tedy zůstává tajemstvím:-).

Napájecí obvody: V zadní části vysílacího sálu byly umístěny zdroje pro napájení vysílače, vysokonapěťový usměrňovač, žhavicí usměrňovač, booster, ventilátor pro chlazení elektronek v modulátoru a nízkonapěťový rozvaděč. V sousední místnosti byl umístěn transformátor 22kV / 380 - 220V a rozvaděč VN. Propojení jednotlivých zdrojů je kabely, které jsou umístěny v kabelových kanálech. V suterénu budovy vysílače byl umístěn benzinový agregát 220V / 10 A pro nouzové napájení výstražného osvětlení stožáru a vnitřního osvětlení budovy. Vysílač tehdy neměl žádný náhradní zdroj napájení.
Při osvobozování jihlavskou vysílací stanici naštěstí nepostihl stejný osud jako vysílače Dobrochov a Komárov. Vysílač tedy potom připadl Československé poštovní správě a od května 1945 začal vysílat Česky. Vysílací kmitočet byl dočasně 922 kHz - jednalo se o frekvenci tehdy zdemolovaného vysílače Brno - Komárov. V prosinci 1945 byl jihlavský vysílač přeladěn na frekvenci 1348 kHz. Z tohoto období se jméno jihlavského vysílače dochovalo na stupnicích spousty rozhlasových přijímačů. Na obrázku níže je Jihlava vyznačena na stupnici přijímače Empo M 451 (vyráběného v roce 1946), dále ji v těchto místech můžeme nalézt na přijímačích např. Tesla T666, Tesla Romance, Tesla Kongres, Tesla Rytmus, Telegrafia Liberátor atd.

Úryvky ze Svobodného slova 22.5.1946: "V nejkritičtější chvíli loňských revolučních dnů oznámil německý vedoucí vysílače, že odchází na oběd. Už se ale více nevrátil. Český personál zde zůstal po celou dobu bojů a za vedení asistenta Hobzy vysílač zachránili pro Československou poštovní správu." "Západomoravské elektrárny velmi pohotově obnovily dodávku elektrického proudu a už dne 21.května 1945, svobodný československý vysílač Jihlava (tehdy krátce nejsilnější na celé Moravě) zahájil vysílání." "Umožňuje tak všem posluchačům v Jihlavě i na celé Českomoravské vysočině nerušený poslech brněnských rozhlasových pořadů. Včera tomu tedy byl rok, kdy v Jihlavě, která měla zůstat navždy německá, byl převzat do služeb nového státu místní vysílač. I on se stal symbolem vítězství československé myšlenky nad germánskou zpupností. Jihlavský kraj je opět český, je opět náš. České slovo a česká hudba zaznívají z vysílače, který měl dovršit germanizaci tohoto krásného horáckého kraje."
Jihlavský vysílač tedy boje přežil bez úhony, dodávka elektřiny byla obnovena, na vysílač už z dob války vedlo zmiňované kabelové vedení přes jihlavskou poštu z brněnského rozhlasového studia, nic tedy nebránilo tomu, aby zaměstnanci obnovili vysílání na dočasné a provizorní brněnské frekvenci 922 kHz, tedy asi 325,4 metrů. V článku mě zaujalo jméno asistenta Hobzy, který vysílač v době bojů chránil, pokud bubeme pátrat, najdeme zajímavý dopis.
Dopis zaměstnance vysílače (pomocného staničního technika) asistenta Františka Hobzy, který ukazuje, že vysílací stanice byla při osvobozování v roce 1945 obsazena ruskou armádou. Z dopisu se dozvíme i zcela jistě velmi zajímavou skutečnost, že koně ruských vojáků na pozemku stanice navíc spásly skoro všechen jetel:-).

 

Kmitočtová konference v Kodani:

V prosinci 1945 byl tedy rozhlasový vysílač přeladěn na frekvenci 1384 kHz, (viz výše). Na tomto kmitočtu vysílal až do 15. března 1950. V tento den vstoupilo v platnost nové uspořádání vlnových délek vysílacích stanic podle kodaňské konference, která byla dohodnuta v Kodani v roce 1948. Na výřezu z dobové tabulky níže (prospekt podniku Elektra) je vidět stav před změnou a po změně. Jihlavskému vysílači tak byla v Kodani přidělena frekvence 1520 kHz.
V časopisu Radioamatér tehdy vyšel zajímavý článek: "Skupině čs. rozhlasových stanic Mělníku, Plzni, Budějovicím a Ostravě, které podle nového uspořádání mají společný program na témž synchronovaném nosném kmitočtu, bylo dáno označení "Československý okruh M". Význam tohoto "M" znamenal modrý. A proč modrý? Protože k rozvodu modulace ke čtyřem vysílačům okruhu bude používáno modře vyznačeného páru vodičů v rozhlasovém kabelu. Tak bude bez psychologických potíží vyznačena skupina stanic a technikové aspoň nebudou mít nesnází při zapojování. Příští okruh bude označen písmenem R, které znamená rudý, což je druhá barva v rozhlasovém čtyřdrátu telefonních kabelů."
Co na to více říct? Jihlava vysílající na 1520 kHz tedy byla zařazena do Červeného (rudého) okruhu, který byl na stupnicích přijímačů označen jako "R". Zároveň byla přepojena tak, že k přívodu modulačního signálu k ní byl používán červeně vyznačený pár vodičů v původním dálkovém kabelu. Viz obrázek níže. Na dalším obrázku je stupnice rozhlasového přijímače Symfonic, Jihlava je zde vyznačena už jako "Okruh R". Kousek vedle je vidět i zmiňovaný modrý okruh M.

Přeladění na 1484 kHz: Nové rozdělení československých rozhlasových vysílačů na Modrý a Rudý okruh nemělo dlouhého trvání, brzy byly začleněny pod jeden rozhlasový okruh - Národní okruh Praha. Jihlavský vysílač tedy nadále vysílal program stanice Praha + program regionálních vstupů z Brna. Vysílací frekvence byla změněna na 1484 kHz. Tato frekvence byla dle kodaňského kmitočtového plánu mezinárodně koordinována pro malé regionální a krajské málovýkonné vysílače v celé Evropě. Na stupnicích přijímačů byl značen jak O.C. 202, nebo ČSR 202. Na této frekvenci se jihlavský rozhlasový vysílač nyní již ustálil na dobu více než dvacet let.

 

Nejtemnější léta 1952 až 1954:

O jihlavském rozhlasovém vysílači mezi lidmi i v tisku koluje spousta legend a "zaručených informací" ohledně rušení zahraničního vysílání a kdovíčem ještě. Ono možná je to i tím, že objekt byl hlídán armádou a byl v přísném režimu utajení. Začátkem padesátých let byla na pozemku vysílací stanice postavena ubikace pro cca 30 vojáků, jednalo se dřevěnou, montovanou stavbu z heraklitových a překližkových desek, umístěnou v zadním rohu pozemku. Mezi vojenským barákem a rozhlasovou vysílací anténou byla rovněž vystavěna dřevěná strážní věž. Ostatně zrovna to, že celý objekt byl pod velmi přísným utajením vlastně vytváří tu legendu a kouzlo celého místa. Vskutku se jedná o takovou tajemstvím zahalenou a neprobádanou jihlavskou "Oblast 51".
Tak jak to s tím rušením vlastně bylo? Jediná rušící činnost, která z jihlavského středovlnného vysílače probíhala, byla dle dochovaných dokumentů v letech 1952 až 1954 a to ještě pouze v noci. Bylo to prováděno tak, že přes den se vysílal normální program rozhlasu na frekvenci 1484 kHz a v noci byl vysílač v půlhodinových intervalech přelaďován na frekvence Hlasu Ameriky a Jugoslávie - 1196 kHz a 1268 kHz. V 8:00 ráno se pak vždy znovu vyjelo do éteru s rozhlasovým programem na 1484 kHz. Takovéto "rušení" bylo ovšem velmi nepraktické, náročné na techniku i zaměstnance, navíc se tím přerušoval rozhlasový provoz. Mezitím byl v roce 1954 dokončen nový rozhlasový vysílač Moravské Budějovice - Domamil a na středních vlnách se začalo rušit z něj. Z Domamilu se mohlo rušit celodenně, více stanic, vysílač byl blíže k hranicím s Rakouskem a měl větší pokrytí než Jihlava. Zároveň bylo přímo v Jihlavě vybudováno několik menších krátkovlnných rušiček. Jihlavský vysílač v této době navíc neměl zálohu napájení. V roce 1954 se tedy toto "noční rušení" zrušilo a jihlavský vysílač začal nadále vysílat rozhlasový program stanice Praha + regionální vstupy z Brna celodenně. Z vysílače Moravské Budějovice - Domamil se rušilo až do roku 1964, po tomto roce začal řádný rozhlasový program vysílat celodenně i z něj.
Z dokumentu výše je jasně patrné, že v budiči Tesla SB4, který zde byl tehdy používán byl osazen krystal na frekvenci 1484 kHz pro rozhlasový provoz a LC oscilátor (1196 kHz a 1268 kHz), pro noční rušení v letech 1952 až 1954.

Ustálení po roce 1954 až okupace v roce 1968:

Po roce 1954 se tedy začal vysílat rozhlasový program už celodenně. Jihlavský vysílač nadále vysílal program stanice Praha a krajové vysílání z Brna, toto krajové vysílání mělo podobu krátkých vstupů. Vysílalo se stále na stejném mezinárodně sdíleném kmitočtu 1484 kHz. V roce 1957 proběhlo několik menších rekonstrukcí. Vysílač i dálkový kabel z pošty na náměstí v Jihlavě byl udržovaný. Dá se říct, že toto období bylo v historii vysílače jedním z nejklidnějších. První trochu významnější událost přišla až v roce 1966. V dubnu tohoto roku byl uveden do provozu linkový systém mezi vysílací stanicí Jihlava a vysílačem Moravské Budějovice - Domamil, pomocí tohoto linkového systému byla z Jihlavy na vysílač Domamil dodávána modulace rozhlasového programu Prahy. Domamilský vysílač mezitím přestal rušit a začal také vysílat řádný rozhlasový program Praha na kmitočtu 1594 kHz, který přebíral právě z Jihlavy. Tento linkový systém mezi Jihlavou a Domamilem fungoval až do roku 1972, v tomto roce byl Domamil napojen přímo na Brno novou modulační trasou.
Neopomenutelnou událostí je samozřejmě srpen 1968, kdy byl vysílač po více než dvaceti letech znovu obsazen ruskou armádou. Podle informací pamětníků si tam dokonce vykopali zákopy. Atmosféru té doby nejlépe vystihuje věta ze článku o zničení tiskárny Jiskra v Jihlavě z tehdejších novin: "Jakoby nevěděli, že z Jiskry plamen vzejde. Orgány okupačních vojsk se domnívají, že drastickými zásahy mohou umlčet pravdu. Neumlčeli vysílání Čs. rozhlasu v Jihlavě, neumlčí ani náš legální tisk." Podle informací pamětníků to probíhalo tak, že po obsazení vysílače Rusové nutili tamní zaměstnance, aby vypnuli vysílání, oni ho prý vypnuli, ale když to šlo, vždy ho zase nenápadně zapnuli, na což samozřejmě Rusové brzy přišli a zakročili. Takže nakonec vysílač opravdu umlčeli.

První (malá) rekonstrukce na Teslu SRV 7k:

První "malý - velký třesk" v historii jihlavského vysílače přišel v roce 1969. Tehdy byl po dvaceti-sedmi letech provozu zlikvidován starý, dobrý vysílač Radioslavia RV5B a byl nahrazen novým prototypovým vysílačem Tesla SRV 7k z Tesly Hloubětín. Rekonstrukce byla naprojektována tak, aby byla co nejlevnější.
Vnější napáječ, indukční regulátor napětí, NN rozvaděč, transformovna VN, linkový zesilovač, měřící souprava, budič, vše zůstalo původní. Vysílací stanice nadále po rekonstrukci vysílala celodenně program Prahy a regionálních vstupů z Brna na 1484 kHz. Vysílací výkon byl zvýšen z původních 5 kW na 7 kW. Modulace se na vysílač i nadále dostávala pomocí rozhlasového kabelu z jihlavské pošty.
Obrázek výše znázorňuje měření vstupní impedance jihlavské antény JUCHO před rekonstrukcí na vysílač SRV 7k.

Velká rekonstrukce na 2 x Tesla SRV 7.1 a přístavba vysílací budovy:

Rekostrukce na dvojici vysílačů Tesla SRV 7.1 byl skutečně ten největší "velký třesk" v historii vysílací stanice Jihlava. Ukázalo se, že provoz pouze na jeden prototypový vysílač Tesla SRV 7k není zase tak spolehlivý, jak se původně myslelo, navíc byl požadavek na zvýšení vysílacího výkonu na dvojnásobek, tedy na 14 kW, aby byl jihlavský vysílač dobře slyšet na mezinárodně sdíleném kmitočtu 1484 kHz. Jelikož se postupně přišlo na to, že pro napájení dvojice nových vysílačů zřejmě nebude stačit stávající transformátor 65 kVA z roku 1942, že stávající VN přípojka je poruchová, že bude potřeba přistavět nové místnosti vzduchotechniky, nové VN rozvodny a dvou trafokobek a že místo vzdušného napáječe k anténě bude lepší koaxiální kabel v zemi, tak se tehdy soudruzi rozhodli neopakovat minulou rekonstrukci "horkou jehlou", ale vzali to "hezky z gruntu". Bohužel, jak v této době bylo zvykem, tak od studie a projektu k vlastní realizaci uběhlo mnoho let, proto byl projet rekonstrukce průběžně měněn a doplňován. Ale zatím nepředbíhejme.
V roce 1971 byl instalován nový typový anténní domek SRV 30, byla zrušena měřící souprava MZ 3 a z vysílače Mělník dovezena souprava MZ 4. Dále byla dokončena strojovna dieselagregátu. Od prosince 1971 byl dieselagregát připraven pro ruční startování. V roce 1972 byl nově vybudovaný dieselagregát předán do provozu a k užívání. Ve stejném roce bylo zrušeno linkové zařízení pro dopravu modulace na vysílač Domamil. V roce 1973 byla zlikvidována měřící souprava MZ 4 a na jihlavskou stanici dodána nová měřící souprava MZ 6. Vysílač stále vysílal na frekvenci 1484 kHz výkonem 7 kW celodenně program Praha + regionální vstupy z Brna.

První studie, investiční záměry, plány a projekty velké rekonstrukce začaly vznikat už okolo roku 1974, vlastní realizace začala ale až o tři roky později v květnu 1977 (to mělo být podle prvních plánů už rok hotovo!). V květnu 1977 byl demontován prototypový vysílač Tesla SRV 7k a byl převezen do Českých Budějovic, kde stejně jako v Jihlavě nahradil tamní dosluhující Radioslavii RV5B, ironií osudu je, že i v Budějovicích vysílal do antény JUCHO, navíc to byly krátké německé relace, určené pro německé spoluobčany (tzv. Interprogram). Provizorní provoz v Jihlavě prý zajišťoval jakýsi mobilní vysílač po kterém nezůstaly žádné dokumenty ani plány, není tedy známo o co šlo, pouze se mi povedlo zjistit, že vysílací výkon byl tehdy pouhé 2 kW.

Na výřezech výše je malá ukázka ze schémat zapojení vysílače Tesla SRV 7.1 a nového hlavního NN rozvaděče RH.
V letech 1977 až 1978 byla Městským (později Okresním) stavebním podnikem - OSP Jihlava provedena přístavba nových místností vzduchotechniky, VN rozvodny a dvou trafokobek. Dále byl vyměněn stávající přívodní VN kabel za nový, navíc na stanici byla zatažena druhá nezávislá VN přípojka. Na vysílací stanici byla osazena nová dvojice moderních skříňových vysílačů Tesla SRV 7.1, se sdružovačem SDI 7.1 a budičovými stojany SRB 212. V rámci rekonstrukce vysílacího střediska zaměstnanci vysílače svépomocí demontovali vzdušný napáječ mezi budovou a anténou, který byl potom nahrazen koaxiálním kabelem položeným v betonovém zemním kabelovém kanálu. Dne 2.4.1978 byla nová dvojice vysílačů Tesla SRV 7.1 uvedena do provozu. Vysílače pracovaly sdruženě s výkonem 14 kW (7 kW + 7 kW) s programem Praha + JM kraj. Provizorní mobilní vysílač byl vrácen.
Níže si můžete prohlédnout žádost o urychlení dodávky nové VN rozvodny na vysílač Jihlava, žádosti nebylo vyhověno, VN rozvaděč nebyl dodán v termínu a trafa se prý dočasně musely napojit provizorně.

Pro přívod modulace rozhlasového programu se i nadále používal původní rozhlasový kabel z roku 1942, jako záloha zde byla pětiprvková YAGI anténa umístěná na půdě vysílací budovy, která přijímala program Prahy z VKV - FM.
Ještě později byla rekonstruována střecha budovy vysílací stanice, původní střecha z pálených tašek byla nahrazena střechou plechovou, zároveň byly zrušeny všechny komíny a to tím způsobem, že byly ubourány pod úroveň střechy a suť z vršků komínů nasypána dovnitř. Tyto "husarské kousky" se střechou a komíny ponechávám raději bez komentáře.... Vytápění budovy bylo přebudováno na akumulační kamna. Ještě později v letech cca 1980 - 1985 bylo uvedeno do provozu automatické otevírání brány areálu.

Kmitočtová konference v Ženevě a její závěry:

 

Krátce po rekonstrukci na dvojici vysílačů Tesla SRV 7.1 dne 23.11.1978 vstoupily v platnost změny a závěry mezinárodní kmitočtové konference v Ženevě. Jihlavský středovlnný vysílač tedy od 23.11.1978 v ranních a nočních hodinách vysílal program stanice Praha na frekvenci 1593 kHz výkonem 7 kW. A v denní době program stanice Praha a krajského vysílání z Brna na kmitočtu 1332 kHz výkonem 14 kW. Od 23.5.1979 byl program stanice Praha a krajského vysílání odbavován pouze na frekvenci 1332 kHz výkonem 14 kW celodenně.
V roce 1985 byl na stanici dodán limiter-kompresor LK12. Středovlnná rozhlasová vysílací stanice Jihlava až do své novodobé historie, nadále vysílala rozhlasový program na frekvenci 1332 kHz výkonem 14 kW celodenně.

 

Novodobá historie:

První významnou událostí po revoluci v roce 1989 bylo zrušení vojenské ostrahy vysílací stanice. Ve výluce od 14.6 do 18.6.1993 byly vysílače Tesla SRV 7.1 přeladěny z 1332 kHz na 981 kHz a program byl změněn na ČRo2 Praha, od tohoto data se už nevysílaly regionální vstupy z Brna. Od 1.1.1994 byl snížen výkon vysílání programu ČRo2 Praha ze 14 kW na 7 kW - pro vysílání byl použit pouze jeden vysílač SRV 7.1. Dne 1.2.1996 zahájil druhý vysílač Tesla SRV 7.1 vysílání programu ČRo 6 / Rádio Svobodná Evropa na kmitočtu 1233 kHz do společné antény s vysílačem SRV 7.1 programu Praha. Zároveň byl pracovníky Českých radiokomunikací OJM (oblast Jižní Morava) sestaven anténní domek pro kmitočty 981 a 1233 kHz. Vysílač Tesla SRV 7.1 pro ČRo6 / RSE byl vybaven zpožďovačem, kvůli zachování kvality celé synchronní sítě 1233 kHz. Dne 20. 2. 1997 byla měřící souprava MZ 6 nahrazena novou soupravou MZ 21. Dne 23.10.1997 byl na stanici dodán nový - digitální satelitní přijímač pro ČRo 6 / RSE a bylo provedeno přepojení modulace na nový přijímač (přijímá nový satelit Kopernikus). Pro získávání modulace stanice ČRo2 Praha se v novějších dobách začala používat tříprvková YAGI anténa z Kovoplastu Chlumec nad Cidlinou, tato anténa byla na připevněna na stožárek na střeše vysílací budovy, nejprve přijímala Javořici, později vysílač Jihlava - Strážník 107,1 MHz.

Napadlo Vás někdy, jak vypadá lampička, která v té výšce tam nahoře na vysílači v noci, v zimě, v horku, v dešti i bouřce svítí? Můžete si prohlédnout následující fotografii, je na ní vyfocená neonová výbojka výstražného leteckého osvětlení, která před několika lety opravdu svítila na vrcholku jihlavské Jucho antény.
Vysílače Telefunken TRAM 10:
Dle dostupných informací (zápisky p. Železného z ČRa) byly na vysílací stanici v roce 2002 dovezeny dva nové vysílače Telefunken TRAM 10. Ve dnech 15.10 až 18.10.2002 zde mělo proběhnout školení pracovníků, při kterém byly tyto nové vysílače oživeny. V provozní výluce 4.11 a 5.11.2002 bylo provedeno přepojení z původních vysílačů Tesla SRV 7.1 na nové Telefunken TRAM 10. Dne 6.11.2002 byl zahájen zkušební provoz na nové Telefunken TRAM 10, staré vysílače Tesla SRV 7.1 byly demontovány. V prosinci 2002 vysílače Telefunken přešly do trvalého provozu s dálkovým ovládáním z televizního vysílače Brno - Kojál. V souvislosti s tím byla ukončena obsluha vysílací stanice Jihlava a byli propuštěni všichni její zaměstnanci. Tehdy nikdo zatím netušil, že jihlavský vysílač už má před sebou pouze cca rok a dva měsíce rozhlasového provozu, na frekvenci 981 kHz, výkonem 7 kW se odsud nadále vysílal program stanice ČRo2 Praha a na kmitočtu 1233 kHz, výkonem 7 kW program stanice ČRo6 Rádio Svobodná Evropa. Na základě rozhodnutí Českého rozhlasu o redukci počtu vysílačů a o spojení programů ČRo2 a ČRo6 v jeden okruh byl středovlnný rozhlasový vysílač Jihlava po šedesáti letech nepřetržitého rozhlasového provozu dne 31.1.2004 vypnut a následně zrušen. Vysílače Telefunken TRAM 10 byly stejně jako všechna vysílací i ostatní technika odvezeny neznámo kam.

Jediný dokument, který se na RKS Jihlava po dvojici vysílačů Telefunken TRAM 10 dochoval, je na obrázku výše, je na něm zakresleno doplnění jističů pro tyto dva nové vysílače do stávajícího rozvaděče a nové kabely CYKY 5x16 a 3x2,5 pro napájení vysílačů.

Závěr:

Je velmi těžké do jednoho článku vtěsnat celou velkou a rozsáhlou šedesátiletou historii rozhlasového vysílače Jihlava. Navíc by bylo kvůli velikosti asi nerealizovatelné na internetu zveřejnit všechnu velmi obsáhlou a rozsáhlou dokumentaci a plány, které z minulosti zůstaly. Jsem rád, že alespoň o to nejzajímavější se s Vámi mohu podělit a alespoň takto nastínit historii tohoto velmi zajímavého vysílače. Závěrem bych chtěl velmi poděkovat všem co mi vyšli vstříct a ochotně mi poskytovali informace, dokumenty apod. zejména pak panu Marku Kaczmarovi - jednateli firmy KOMBI TRANS s.r.o., které objekt bývalého vysílače Jihlava v současné době patří.